Počet tukových buněk se zakládá v dětství a narůstá zhruba do 20 let. Pokud přibíráte na váze, počet tukových buněk se tedy již nezvyšuje, ale buňky se plní více tukem a zvětšují svůj objem. Proto je pravdivé tvrzení, že na obezitu se zakládá v dětství, platí také to, že jakmile jednou ztloustnete, už máte problém do konce života.
Naše tělo ročně ztratí zhruba desetinu tukových buněk a vzápětí je nahradí. Cca za osm let se v těle vymění polovina tukových buněk za zbrusu nové. Jejich celkový počet si tělo udržuje na stabilní úrovni. Dokonce ani obézním lidem, kteří zhubli až 20 % původní váhy, žádné tukové buňky neubydou.
Tělo si ukládá do tuku veškerou přebytečnou energii, ať už ji získáme z jakéhokoliv jídla, nejen z tučného. Zvětšování tukových buněk se pak projevuje nejdřív jako známá pneumatika, ale brzy se začnou hladově krmit i tukové buňky na jiných částech těla.
V tom také spočívá jedno z nebezpečí liposukce, o němž se moc nemluví. Když se odstraní tukové buňky třeba na břiše, ale tělo dále přijímá nadměrné množství energie, tuk se usadí tam, kde buňky zůstaly. Místo „faldů na břiše“ se tak může udělat třeba „hrb na zádech“, nebo zvětšení jiné části těla.
Tukové buňky jsou pod kůží, a pak ty, jež obklopují vnitřní orgány, a ty jsou nebezpečnější. Tvoří útrobní, neboli tzv. viscerální tuk, který je biologicky aktivní, a proto se považuje za endokrinní orgán a samostatně metabolicky aktivní tkáň. Produkuje hormony a další látky, jež ovlivňují - samozřejmě negativně - fungování jednotlivých orgánů.
Pár příkladů negativního dopadu tloustnutí:
- Pět až deset procent všech nádorů je způsobeno nadváhou a obezitou!
- Při obezitě se samozřejmě zvyšuje celková zátěž organismu, chrupavky se tak dříve opotřebují, šlachy se poškozují, klouby reagují zánětem a různými výrůstky a nárůstky, které k nim normálně nepatří. A pohybový aparát trpí a bolí. Čím dál víc!
- Slinivka přestává stíhat vyrábět dostatek inzulínu a zároveň se zvyšuje odolnost tkání vůči tomuto hormonu, která zase dál zvyšuje tendenci přibírat. Výsledkem je vznik cukrovky.
- Játra fungují jako chemická továrna našeho organismu. Při přejídání začnou také ukládat tuk. Pokud je přísun tuku v potravě dlouhodobě příliš velký, může být jaterní buňka tukem tak nabitá, až následně vyroste. To vede až ke zvětšení celých jater a jejich ztučnění (steatóza) – což jsou velmi časté nálezy na ultrazvukovém vyšetření břicha! Steatóza se pak může změnit ve fibrózu a následně v jaterní cirhózu. Játra jako kámen tak nemusí být z alkoholu! A zvětšená játra mohou člověku dokonce vadit i při pohybu.
- Srdce má samozřejmě o to víc práce, o co "větší" tělo musí obsluhovat dodávkami krve. Funguje tím hůř, čím víc tuku ho obklopuje. Zvyšuje se krevní tlak a kvůli zvětšení tukové tkáně vzrůstá průtok krve tukem a srdce je tak nuceno zvyšovat svůj výkon, při jednom srdečním stahu musí srdce vytlačit více krve. Takovým dlouhodobým chronickým přetížením "pumpy" dochází ke ztluštění/zbytnění levé srdeční komory a následně může postupně dojít k srdečnímu selhání. Zvětšené srdce ochabne a ztrácí výkon a trpí různými srdečními nepravidelnostmi.
- Vysoká hladina tuků v krvi vede ke kornatění cév, které postihuje všechny tepny v těle. Nejnebezpečnější je ale ucpávání srdečních a mozkových cév. Pokud se uzavře aterosklerotická věnčitá tepna, dojde k ucpání/infarktu části srdečního svalu. Když se ucpe (nebo naopak praskne kvůli křehkosti, způsobené tukem) céva v mozku, jde o mrtvici. Infarkt i mrtvice může znamenat smrt nebo trvalé poškození člověka.
- Syndrom spánkové apnoe – stav, kdy člověk v noci přestává na určitou dobu při spánku dýchat, následně pak trpí mozkové buňky a následkem je ve dne únava, nevýkonnost, nesoustředěnost a další problémy, se vyskytuje většinou u obézních lidí.
- Metabolický syndrom – stav, kdy je u člověka prokázána porucha metabolismu tuků (hyperlipidémie), cukrů (cukrovka), purinů – kyseliny močové (dna), zvýšený krevní tlak (hypertenze) se pojí s obezitou! Dalekosáhlé důsledky všech těchto poruch organismu si lidé nedokáží představit a při pokročilých projevech onemocnění je většinou na úplnou nápravu již pozdě.
Proto je nutné myslet na prevenci. Normální je nebýt obézní! Vystihuje to rčení: „Nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili!“